Michaela Slussareff: Hry, sítě, porno

Rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty

Jan Melvil publishing, 2022

Dnešní rodiče si většinou uvědomují problematičnost všudypřítomných obrazovek pro vývoj dětí. Vnímají riziko závislosti na online hrách, tuší, že kontakty přes sociální sítě mohou být rizikové a chápou, že vzdálenost pornografie na jediné kliknutí není pro dospívajícího člověka ideální. Zároveň však sami telefony i počítače používají, většinou využívají schopnosti obrazovek již malé děti zabavit, oceňují vzdělávací potenciál televizích pořadů i počítačových her a nechtějí odříznout potomka od online kontaktu s vrstevníky. „Kolik času před obrazovkou máme povolit? Jaký limit na připojení k internetu máme nastavit?“ ptají se.

Odpovědí na tuto otázku není jednoduché číslo. Výživový poradce nám také neradí, kolik kilogramů jídla máme my nebo naše děti sníst a místo toho se zabývá tím, kdy, co, jak a proč jíme. Autorka používá paralelu dezertu: tak, jako se vliv dezertu na naše zdraví liší podle toho, dáme-li si koblihu, anebo kiwi, je rozdíl, čemu se s očima na obrazovce věnuje naše dítě. Zda komunikuje, vzdělává se, tvoří či programuje, anebo sleduje nevhodný obsah, zabíjí nudu či sjíždí pornografické stránky. Záleží též na tom, v kterých denních hodinách či za jakých okolností dítě obrazovky vyhledává a co kvůli nim nedělá.

Digitální technologie samy o sobě nejsou dobré ani špatné, jde o to, jak je používáme. Dokážou být dobrým sluhou, ale i zlým pánem. V knize se dočteme: „Na sociální sítě bychom mohli nahlížet jako na silné magnetické pole se čtyřmi dvojicemi pólů, mezi nimiž se při používání sítí můžeme pohybovat: inspirace vs. toxické porovnávání; hledání informací vs. přehlcení informacemi a fake news; hlubší propojení s druhými vs. sociální izolace a predátorství; potvrzení vlastní identity vs. úzkosti, šikana, FOMO.“

Michaela Slussareff nás seznamuje se studiemi o vlivu digitálního světa na děti i dospívající a radí, jak je uplatnit v každodenním životě. Aktuální výzkumné poznatky prolíná se svými zkušenostmi matky, uživatelky technologií a lektorky seminářů pro děti i dospělé.

Dozvíte se mimo jiné:

– o rizicích přestimulování a multitaskingu

– v čem spočívá přitažlivost a přínos, ale i rizika a nebezpečí digitálních her

– jak odlišit zdravou vášeň pro hru od závislosti

– jak vybavit dítě digitálním řidičákem, abyste je mohli bez obav pustit do hustého provozu sociálních sítí

– v čem je online šikana horší, než ta klasická

– že na internetu je mnohem obtížnější se pornografii vyhnout, než ji vyhledat

– jak vybrat vhodný rodičovský software

– jak nahradit digidohady digidohodou

Dále kniha obsahuje několik testů, které vám pomohou zjistit například jak problematické je vaše používání chytrého telefonu či jaké jsou motivace vašeho dítěte ke hraní počítačových her.

Velmi se mi líbilo zdůrazňování upřímnosti a důvěry ve vztahu rodičů a dětí. Rady, abychom se nebáli s dětmi hovořit o svých chybách, abychom s nimi sdíleli, co nás na sítích pobavilo, ale třeba i polekalo. Abychom se zajímali o to, co děti baví, ale neodsuzovali to a nehaněli. Svým potomkům bychom měli postupně předávat zodpovědnost, aby se v online světě dokázali pohybovat bez naší kontroly. A děti by se neměly bát říci si o pomoc, když narazí na něco, s čím si nebudou vědět rady.

Podle výzkumné zprávy z Velké Británie je pro pětinu rodičů a dospívajících používání technologií zdrojem hádky každý den. Jak to udělat, abychom své děti ochránili a přitom se s nimi nemuseli hádat a vykřikovat hlášky typu: „Já už ten počítač fakt vyhodím z okna!“? Pokud si kladete takovéto otázky, recenzovaná kniha pro vás bude tou nejlepší volbou.

Pavla Koucká

Vyšlo v časopise Rodina a škola: květen 2022