Hrajeme si od malinka

Kojení, uspávání, přebalování, koupání – čtvero typických činností spojených s nejmenšími dětmi. Ale nezapomněli jsme ještě na něco? Co společná zábava? Už s kojenci si můžeme hrát, a užít si společně spoustu legrace. Navíc tím povzbuzujeme jejich rozumový, sociální i motorický vývoj.

U nejmenších dětí je hra těsně spjata s objevováním světa a s jejich vývojem. Spolu s tím, jak zrají smysly, mozek a motorika, má dítě velkou potřebu procvičovat a zkoušet si, co již zvládne. Vše je pro ně zajímavé. Prakticky veškerou bdělou aktivitu provázenou radostným vzrušením tak můžeme považovat za hru. Pokusím se přiblížit typickou hru dětí od narození do jednoho roku, po jednotlivých čtvrtletích.

1. čtvrtrok: Kuk na mě!

Novorozené děti přitahuje světlo a obličeje. Rády vás pozorují, a někdy napodobují mimické výrazy. Když je vaše miminko bdělé a klidné, často se k němu naklánějte, aby vás dobře vidělo. Mimiku přitom můžete klidně i přehnat. Úsměv, vytažené obočí, našpulené rty – maličké vás upřeně a „moudře“ pozoruje, a po chvilce možná našpulí rtíky i samo. Pozornost upoutáte ještě lépe, když na ně budete mluvit či mu zpívat. Nemusíte však nijak zvlášť přemýšlet nad tím, co děláte. Většina lidí (a dokonce i starší děti) dělá výše uvedené intuitivně.

Pozornost malého kojence přitahuje pohyb. Rád sleduje lidi, ale třeba i třeba listí stromů ve větru, dejte mu proto příležitost pozorovat takové předměty.

Počátkem druhého měsíce se objevuje sociální úsměv, a dítě si pomalu začíná uvědomovat, že na nás působí. Už si s ním můžete povídat. Dítě rozumí základům rozhovoru: chvíli „mluví“ ono, a pak zase naslouchá vám. Můžete přitom říkat něco smysluplného, ale aspoň někdy se přizpůsobte jemu. Celý rozhovor tak může sestávat třeba jen z jedné slabiky či hlásky, kterou má vaše maličké zrovna v oblibě. Komunikace je baví a rozradostňuje.

Koncem tohoto období si dítě zpravidla začíná uvědomovat svou schopnost působit na předměty, a rádo toho využívá. Snadno je potěšíte, když nad ně zavěsíte hračky. Nejlépe barevné, kontrastní. Zpočátku je bude pozorovat, a pak do nich začne drnkat rukama. Radostně a vášnivě. Aby taky ne, vždyť je to vzrušující poznání: ovlivňuji svět! Koncem tohoto období, anebo začátkem příštího, bývá již dítě schopno uchopit předmět. K nabízení se dobře hodí různá chrastítka a cinkátka. Kromě tvarů a barev zaujmou i zvukem.

2. čtvrtrok: Kampak jsem se schovala?

U čtyř a pětiměsíčních miminek „vedou“ nožičky. Dítě je téměř fascinovaně ohmatává a cpe si je do pusy. Obzvláště při přebalování je žmoulání palečků oblíbenou kratochvílí.

V poloze na bříšku se miminka již dokáží opírat jen o jednu ručku, a druhou zatím využít k uchopení hračky. Stimulujte je ke hraní v této poloze. Dítě však ještě zpravidla nesedí, a ani vy je neposazujte. Můžete si je ovšem krátce vzít na klín.

Úspěch budete mít s různými říkankami, obzvláště pokud je spojíte s pohybem. Oblíbené jsou říkanky spojené s částmi těla, kterých se při povídání dotýkáte: Kovej kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku… a podobně. Koncem tohoto období děti milují hru „na schovku“. Schováme se třeba pod deku a říkáme: „Kdepak je máma?“ Dítě kouká. Objevíte se a radostně hlásíte: „Tady je!“ Dítě se směje a výská. Pro velký úspěch můžete hru rovnou zopakovat. Taková hra je velmi cenná pro rozvoj sociálního cítění i rozumových schopností. Učíme tak naše maličké, že ač nás zrovna nevidí, nemusí se bát: brzy se zase objevíme.

3. čtvrtrok: Berany – berany – duc

Dítě zkoumá různé tvary a povrchy. Fascinuje je to, co zrovna děláte. V praxi to vypadá asi tak, že čtete-li si na dece plné těch nejvymyšlenějších a nejdokonalejších hraček, dítě bude zaručeně ze všeho nejvíc zajímat vaše kniha.

Můžete svému drobečkovi připravovat různé rébusy. Například zaujmete jeho pozornost hračkou, kterou mu však nedáte do ruky, ale do takové vzdálenosti, že na ni nedosáhne. Dosáhne však na šňůrku, která je k hračce připevněna… Úžasnou zábavou se v tomto období stává házení věcí na zem (viz rámeček).

Oblíbené jsou sociální hříčky typu berany – berany – duc! Můžeme také již začít s hrami na nápodobu (paci–paci) a hrou na dávání a přijímání: Nabídneme dítěti hračku, a když si ji vezme, lákáme je, aby nám ji zase dalo zpět. Brzy mu ji ostatně zase vrátíme… Též motorické hry můžete hrát společně s dítětem. Takto staří kojenci milují zvedání a hopsání na našem klíně. Rády též po nás lozí: nejprve na klín, a zdatnější brzy až za krk.

Děti, které sedí, si zpravidla začínají užívat i hru ve vodě. Kačenky a lodičky, kelímky, hra s proudem vody, cákání. To vše je zdrojem zábavy a radosti.

Lezoucí děti je ovšem třeba bedlivě hlídat. Často se to má tak, že když o dítěti chvilku „ani nevíte“, s překvapením pak zjistíte, jak „skvělou“ hračkou se zabavilo – například kouskem mýdla, který vám onehdá zapadl pod vanu…

4. čtvrtrok: Budiž světlo!

Dále se bouřlivě rozvíjí motorika, a tomu odpovídají i oblíbené hry. Starší kojenec staví věž z kostek, skládá do sebe kelímky. Oblíbené jsou míče: když se míč kutálí, dítě za ním leze.

Dítě se staví, zkouší první krůčky. Miluje výšky, a snaží se vylézt kam může. Rádo zdolává různé překážky, velkou výzvou jsou schody. (Vyplatí se naučit je, jak slézat dolů – z gauče, křesla, ze schodů: pěkně nohama napřed.) Miluje též mačkat vypínače světla, otevírat a zavírat zásuvky, kroutit knoflíky od rádia. Je nadšené z toho, co dokázalo.

Více se též začíná zajímat o plyšové hračky – mazlí se s nimi, krmí je, ukládá ke spaní.

Stále přibývá sociálních hříček, a postupně nabývají na složitosti. Říkanky a písničky děti zatím jen poslouchají, případně je doprovázejí pohybem, už brzy však začnou doplňovat slovíčka. Hra motorická, sociální, i hra s předměty dále košatí a rozvíjí se.

Několik „nadvěkových“ poznámek

­– Přizpůsobte hru náladě dítěte – čilé a radostné dítě uvítá divokou hru, zatímco když je klidné, dokáže vás lépe sledovat, a můžete zvolit hru „přemýšlivější“.

– Dovolte hře proniknout do všedních činností, tak je to (nejen pro dítě) přirozené. Ve skvělou hračku se na chvíli mohou změnit jablíčka, která zrovna sbíráte na zahradě; při čekání na tramvaj vymyslíte novou říkanku. Osobně s sebou málokdy vozím hračky, raději něco vymyslíme. Všudypřítomnou hračkou jsou vaše ruce a váš hlas. Zapojte fantazii. A když je třeba přece jen něco do ruček – ve skvělou hračku se může proměnit třeba batoh – kolik má zajímavých popruhů, zipů a všelikých kapsiček!

– Společné hraní s dítětem je skvělé pro jeho vývoj i pro rozvoj vašeho vzájemného vztahu. To však rozhodně neznamená, že byste se do něj měli nutit. Hra by měla bavit i vás, můžete při ní regenerovat a odpočívat. Užijte si to.

Rámeček:

Hop na zem!

Házení čehokoli na zem je oblíbenou zábavou snad všech devítiměsíčních dětí. Jen hračku podáte, už letí. Ani jste se nemuseli narovnávat. Dítě se dožaduje předmětu jen proto, aby jej znovu hodilo na zem.

Přijde vám to k vzteku? Máte snad dokonce pocit, že to dítě „dělá schválně“? Věřte tomu, že ne. Házení věcí na zem je oblíbené z jiných důvodů. Děti jsou jen zvědavé, co se s předměty stane, když jimi hodí. A získávají cennou zkušenost, že předměty (a lidé) mohou zmizet, a znovu se objevit. Občas se do hry zapojte, aniž byste ovšem celé hodiny lezli po čtyřech a sbírali po zemi hračky.

Jak hru obměňovat a obohacovat

– Dejte dítěti předměty, které může bez nebezpečí házet a které dopadají na zem různým způsobem:

– lehké předměty (peříčko, zmačkaný papír, nafukovací balónek…), které padají pomalu a neslyšně, a těžší předměty (dřevěná kostka, kovová lžička), které padají rychle a jejichž dopad působí hluk.

– předměty, které se kutálejí (láhev z umělé hmoty, míček…), nebo takové, které po dopadu zůstávají na místě (polštářek…).

– Nasměrujte je k tomu, aby se učilo mířit. Dejte před židličku velkou nádobu (např. lavor). To vám také značně usnadní vaši účast ve hře, protože vrátíte celý obsah nádoby najednou.

– Jestli vás už sbírání nebaví, přivažte házecí předmět na provázek. Druhý konec přivažte dítěti na dosah, na židličku nebo na ohrádku. Potom už stačí dítě naučit, jak si předmět pomocí provázku podat.

tipy podle Anne Bacus: První rok vašeho dítěte. (Portál, 2005).

vyšlo v časopise Děti a my, listopad 2009