Umějí zvířata počítat?

Když paviána obklíčí čtyři hyeny, z nichž tři odběhnou jinam, docela se mu šikne spočítat si, že za křovím se stále jedna skrývá. Názory odborníků na matematické schopnosti zvířat ale nejsou jednotné.

„Mají opice ponětí o číslech, nebo je to čistě laboratorní cirkusové umění?“ ptá se Elizabet Brannonová z Duke University. Studie její postgraduální studentky Jessicy Cantlonové publikovaná v lednovém čísle Journal of Experimental Psychology ukazuje, že opice skutečně používají kategorii počtu, když rozeznávají předměty. A to dokonce i v případě, kdy za stejným účelem mohou použít tvar nebo barvu. Hank Davis z University of Guelph v Kanadském Ontariu soudí, že jde o velmi zajímavý výsledek. Na základě předchozích experimentů totiž odborníci soudili, že zvířata počty používají pouze tehdy, není-li možné použít jiného rozpoznávacího klíče.
„Pokud opice skutečně spontánně používají počty, znamená to, že matematika má hlubší evoluční kořeny, než jsme se dosud domnívali,“ soudí Cantlonová a vyvozuje, že tento výzkum může dokonce osvětlit, jak počítají malé děti. „Počet je pro lidi skutečně důležitý koncept – ale nyní se ukazuje, že nejsme jediní, kdo jej používají.“
Pokus, z něhož odbornice z Duke University vyvozují veliké závěry, byl prostý. Čtyři makaci byli odměňováni za správnou volbu identických obrázků. Tři z nich přitom byli již dříve trénováni v početních úlohách, čtvrtý makak dosud s počty do styku nepřišel. Na obrazovce počítače se objevil například obrázek čtyř červených srdcí, která následně vystřídaly dva obrázky: jeden zobrazoval opět čtyři červená srdce, kdežto druhý tři modré diamanty. Pokud opice vybrala obrázek identický s prvním, dostala hlt sladkého nápoje. Poté, co se zvířata zacvičila, dostala těžší úkol: jedna z voleb představovala obrázek identický počtem, druhá obrázek identický v kategorii barvy nebo tvaru zobrazených symbolů. Místo čtyř červených srdcí se například objevily čtyři červené diamanty nebo dvě červená srdce. V počtech trénovaní makaci preferovali volbu obrázku na základě počtu zobrazených symbolů, zejména byl-li počet zobrazených symbolů na druhém obrázku výrazně jiný. Netrénovaná opička si naproti tomu vybírala spíše na základě barvy nebo tvaru. Ukázalo se však, že i ona byla počtem ovlivněna, neboť častěji přiřazovala obrázky, kde si počty byly podobné.
Když se profesor Davis se svým kolegou Johnem Memmottem před lety zabývali výzkumem chování potkanů, zjistili, že je velmi obtížné naučit je počítat byť jen do tří. I oni tenkrát své výsledky zobecnili: „Většina zvířat preferuje jiné kategorie než počet.“ „Odhaduji, že počítání vyžaduje vysoké kognitivní schopnosti, a i když jsou jich zvířata schopna, stojí je to moc námahy,“ zastává Davis svůj názor ještě dnes. „Některým numerickým dovednostem se ostatně obtížně učí i lidé.“ Ovlivnění volby počtem u čtvrtého makaka zmiňované studie Davis relativizuje poukazem na jeho laboratorní minulost: ačkoli zvíře nebylo v početních úlohách trénováno, nepocházelo z volné přírody, ale žilo v lidské společnosti, v umělém prostředí. Studie publikovaná v časopise Cognition v říjnu 2005 však pracovala s divokými makaky a též zjistila, že tato zvířata spontánně věnují pozornost počtu. Jonathan Flombaum z Yale University upoutal pozornost divokých makaků pomocí několika citrónů. Ty pak schoval za zástěnu, makakům ukázal další citrusy, které opět přidal za zástěnu. Poté zástěnu zdvihl. Pokud odhalený počet citrónů odpovídal součtu obou skupin citrusů, opice odkryté hromádce nevěnovaly zvláštní pozornost, což poukazuje na to, že výsledek očekávaly. Pokud však výsledný počet plodů výrazně převýšil součet obou skupin, zvířata na hromádku hleděla o pár vteřin déle. Podle Marca Hausera z Harvard University to ukazuje, že zvířata mají přirozený smysl pro počet a dokonce pro sčítání.
Je zajímavé sledovat, jak velké závěry někdy vznikají na základě jednotlivých studií. Vzrušené debaty možná poukazují na potřebu výzkumníků dodat velkým teoretickým závěrem vlastní studii na důležitosti a možná také na zajímavost otázky, zda počítání je či není výsadou člověka.
Nemohu se však při sledování těchto disputací ubránit úsměvu. Složitá studie někdy objevuje cosi, co selský rozum věděl už dávno. Použijili obyčejnou lidskou empatii, či trochu zdravého antropomorfismu, přišlo by mi zvláštní, kdyby opičky v poslední zmiňované studii na hromadu citrónů, jež se za zástěnou najednou objevila, nevěřícně necivěly. Podobně v první studii by mě zarazilo, kdyby makaci na počet nikterak nereagovali. Nevím ale, do jaké míry výsledek hovoří o jejich schopnosti počítat – třeba jen čtyři srdce prostě zaberou větší prostor a opičky vnímají celkově větší a menší obrázek. A rozdíl větší-menší skutečným počítáním ještě není. Přesto se domnívám, že jisté početní schopnosti zvířata přirozeně mají a mohou v nich být dále cvičena. Násobit se však nenaučí ani geniální cirkusový kůň.

Literatura: www.apa.org