Uvolněné rodičovství

Vesnická žena v minulých stoletích zvládala kupu dětí a hospodářství k tomu. Dnes se občas cítí přetížené i nepracující mámy jedináčků. Čím to?

Domnívám se, že nejsme méně schopné, než byly naše praprababičky. Změnila se však doba, a s ní i nároky na rodiče. Není již zvykem nechávat miminko plakat a není již zvykem nechávat malé děti jen tak bez dozoru „lítat venku“. Není již zvykem, aby prvňáčci chodili do školy sami, a není již zvykem, aby se v osmnácti finančně osamostatnili: řada „dětí“ využívá služeb mamahotelu ještě ve třiceti.

Není divu, že jsme jako matky vyčerpané. A vyčerpaní jsou i otcové. Zatímco dříve měl muž „splněno“ když rodinu živil, dnešní táta by se měl aktivně zapojovat do péče a výchovy od nejútlejšího věku dětí.

Řadu z těchto změn vnímám pozitivně. Avšak ne vždy, ne všude a ne všechny. Vidím kolem sebe mnoho přetížených a vystresovaných rodičů i dětí. V reakci na to jsem postupně zformovala koncept uvolněného rodičovství. Snažím se o to, abychom jako rodiče používali vlastní rozum a přirozenou intuici. Abychom nezapomínali, jak důležitá je pro děti volná hra, pobyt venku, neorganizovaný pohyb a parta kamarádů. Abychom se nehnali bezhlavě za něčím jen proto, že to tak dělají všichni kolem nás, že se to očekává – ale abychom byli schopni vnímat své vlastní dítě a sebe sama, a dělat svobodná rozhodnutí.

Nehlásám „návrat na stromy“. Výchova dětí je vždy závislá na době, kultuře, na konkrétních podmínkách a možnostech. V mnoha ohledech však máme na výběr, zda budeme ve výchově uvolnění, či svázaní (dobou, společenským očekáváním, komerčními tlaky, vlastním strachem, představami, ambicemi…).

Nejsem první ani poslední, kdo reaguje na přetížené děti i rodiče. V angličtině se již několik let používají termíny overparenting či hyper-parenting (snad nejvýstižněji přeloženo jako úporné rodičovství) a helicopter parent (rodič – helikoptéra, tedy rodič, který nad dítětem stále krouží, aby pečoval a hlídal).

A vznikají i alternativní hnutí. Například pomalé rodičovství (slow parenting) a líné rodičovství (idle parenting). To je již trochu známé i u nás, zejména díky překladu knihy Toma Hodgkinsona Líný rodič.

Domnívám se, že neexistuje žádný obecně „správný“ styl výchovy a péče, ani žádná obecně nejlepší míra uvolněnosti. Vždy se jedná o konkrétního rodiče a konkrétní dítě v konkrétních podmínkách.

Řada z mých textů (sekce Moje texty) se týká právě uvolněného rodičovství. Máte-li nějaký tip pro rodiče, nápad či zkušenost týkající se uvolněného rodičovství, budu ráda, když se o ni podělíte – neváhejte mě prosím kontaktovat. Časem plánuji napsat některé rodičovské tipy na tyto stránky.

Bude mi potěšením, zvolíte-li si mě jako průvodkyni v hledání Vaší vlastní rodičovské cesty. V takovém případě buďte vítáni v Poradně či ve Skupině.