Silní a stále silnější

Psychickou odolnost můžeme pěstovat po celý život, od početí až do smrti. Co je klíčové v různých životních obdobích?

Těhotenství

V maminkovských časopisech se dočteme, že bychom měli ještě nenarozené miminko milovat a toužebně očekávat, hovořit na ně, hladit přes břicho apod. Tento názor nesdílím. Domnívám se, že pro zdravý vývoj plodu je z psychického hlediska zcela postačující, je-li těhotenství matkou přijímáno.

Pro intrauterinní vývoj je charakteristická jednota – jednota matky a dítěte a jednota fyzického a psychického. Pro budoucí psychickou odolnost dítěte je tak velmi podstatná fyzická stránka: tedy aby matka nepila alkohol, nekouřila a pokud možno dodržovala zásady zdravého životního stylu.

Porod

Slyšela jsem různé spekulace na téma, jak způsob porodu ovlivní psychickou odolnost dítěte. Vědecky prokázáno však v tomto ohledu není nic. Jediné, co lze říci, je, že rizikové je poškození lebky či přidušení dítěte. Menší riziko pak představuje medikace při porodu.

Naopak fyziologický porod a nerušený bonding (kontakt matky a dítěte) prospívají vazbě matky a dítěte, jejich vzájemnému vztahu a tím i psychické odolnosti dítěte.

Úvahu o dalších životních obdobích, od narození až do smrti, člením podle koncepce psychoanalytika Erika H. Eriksona, neboť se k vývoji psychické odolnosti hodí, domnívám se, nejlépe.

Erikson vymezil osm fází vývoje osobnosti, a to na základě zásadního životního konfliktu, který v daném období řešíme (viz rámeček). Je-li konflikt daného období vyřešen, získáváme určitou ctnost, naše ego je posíleno a můžeme se posunout dál: Když pochopíme a přijmeme vlastní identitu, můžeme se věnovat intimitě – důvěrnému vztahu s partnerem. Když takový vztah navážeme, můžeme se věnovat plození a péči o děti atp.

První rok

Psychická a fyzická stránka jsou u dítěte stále velmi silně propojeny. Ostatně také hovoříme souhrnně o psychomotorickém vývoji. Psychická odolnost miminka klesá takřka na nulu, je-li hladové, je-li mu zima, nebo je něco bolí. A stejně tak, má-li nedostatek nebo přebytek podnětů, bojí-li se něčeho – prožívá fyzicky nepříjemné pocity, jeho „svět“ je v tu chvíli prostě špatný.

Podle Eriksona je základním úkolem prvního roku života vybudování základní důvěry. Tuto důvěru dítě získává pomocí bezpečné vazby na matku (pečující osobu). Matka, která příznivě reaguje na potřeby dítěte, umožňuje jeho fyzické prospívání a zároveň mu zprostředkovává pocit, že svět je dobré místo k životu. Tato základní důvěra v matku / ve svět se později projevuje ve všech dalších vztazích. Výzkumy ukazují, že lidé s důvěrnými vztahy jsou psychicky odolnější.

Batole

Batole někdy působí, jako by bylo na pružince – vzdaluje se od matky a zase se k ní vrací. Objevuje svět a zase se jde ujistit k mámě. A znova a znova. O kousek dál. Pro rozvoj psychické odolnosti potřebuje být aktivní, ovlivňovat svůj osud, ale zároveň mít bezpečný přístav. Úkolem rodiče je poskytnout potřebnou volnost i návraty do bezpečí přístavu.

Podle Eriksona je batolecí věk vývojovou fází autonomie proti studu a pochybám. Vztaženo k našemu tématu: dítě rozvíjí svou aktivitu a sebevědomí, což jsou vlastnosti pro psychickou sílu dosti podstatné. Učí se, jak ovlivňovat svět, rozvíjí důvěru v sebe a své schopnosti.

Předškolák

Eriksonovská fáze iniciativy proti pocitům viny. Dítě zvnitřňuje vnější omezení, což mu pomáhá činit dobrá rozhodnutí. Díky tomu zůstává aktivní a je za své chování oceňováno, což zase zvyšuje jeho sebevědomí a prospívá psychické odolnosti.

Dobře vyvinuté svědomí aschopnost sebekontroly jsou pro psychickou odolnost důležité. Pokud svědomí není dostatečně vyvinuté, dříve nebo později dítě narazí na odpor okolí, což je může znejistit a oslabit. Avšak i přebujelé svědomí dítě brzdí a oslabuje.

Z tohoto hlediska můžeme psychickou odolnost předškoláka podpořit adekvátními nároky. Neměli bychom ho zatěžovat příliš, neboť by nutně selhával a opakovaná selhání by ho oslabovala, vedla k pasivitě. Určité výzvy jsou však žádoucí.

Školák

Dítě se učí praktickým znalostem a dovednostem, učí se získávat uznání produkováním věcí – v našich podmínkách tedy zejména dobrými známkami ve škole.

Nebezpečí pro psychickou odolnost představují v tomto období zejména pocity neadekvátnosti a méněcennosti, jimž dítě poměrně lehce propadá. Erikson nazývá vývojový úkol tohoto období snaživost proti méněcennosti.

Psychickou odolnost dítěte v tomto věku můžeme rozvíjet společně s adekvátním rozvojem fyzických a kognitivních (rozumových) schopností. Dítě se o své dovednosti může opřít, je za ně oceňováno. Príma je, může-li vyniknout v něčem, k čemu má vlohy. Neměli bychom však dítě přetížit.

Dospívající

Psychické procesy v průběhu dospívání jsou tématem na mnoho knih. Erikson hovoří o identitě proti zmatení rolí. Čím dál více však jde o mladého člověka samotného, vliv rodičů slábne. Rodiče by měli poskytnout dostatek důvěry a prostoru pro nalézání sebe sama, své vlastní cesty. Být připraveni pomoci, ale nevnucovat se. „Nejvíc si táty vážím za to, že v určitých situacích dokázal nic neříct,“ říká jedna kamarádka.

Po celou dobu provázení dítěte na cestě k psychické odolnosti a vyrovnanosti je důležité, jakými osobnostmi jsme v tomto ohledu my sami. Zda jsme sami k sobě upřímní, schopní snést kritiku, zastat se slabšího. S jakou grácií ustojíme vztekající se batole a modré číro pubescenta na oslavě našich padesátin. Zda nás rozhodí malá nepříjemnost a jak reagujeme na šokující zprávy. Více než to, co říkáme, je důležité, jak jednáme.

Chceme-li vychovat psychicky silného člověka, pracujme sami na sobě. Na své psychické odolnosti a vyrovnanosti můžeme pracovat v jakémkoli věku.

Raná dospělost

Podle Eriksona je hlavním úkolem rané dospělosti intimita, vytvoření důvěrného vztahu s partnerem, společné sladění rytmu práce, plození i relaxace tak, abychom byli schopni postarat se o děti.

V důvěrném vztahu se otevíráme a stáváme se tak psychicky zranitelnějšími. Zároveň ale společně vyzráváme, a lze tak hovořit i o společné psychické síle/odolnosti. Podporujeme se navzájem, pomáháme jeden druhému.

Střední dospělost

Náplní střední dospělosti je pak zejména péče o mladou generaci, většinou péče o potomky. S nimi rosteme a vyzráváme. Stojí nás spoustu energie, fyzických i psychických sil. Pokud však tento úkol vnitřně přijímáme, získáváme pocit smyslu, radost z ocenění a překročení sebe sama. Psychicky sílíme.

Alternativou k péči o potomky je jiná služba – poslání učitele, kněze, lékaře, vědce… i tak lze žít tvůrčí, produktivní a naplňující život a osobnostně růst.

Pozdní dospělost

Tématem pozdní dospělosti je podle Eriksona integrita osobnosti. Měli bychom přijímat sebe sama i se svými činy a rozhodnutími, jež jsme v životě udělali. Nezlobit se na ubývání sil, ale realisticky hodnotit, co ještě udělat můžeme. To nám dává sílu vyvazovat se z vazeb tohoto světa a pohlédnout do prázdna.

 

Literatura:

Erikson, E. H. (1963): Childhood and society. Norton & Co, New York.

vyšlo na psychologii.cz, 7. srpna 2013