Proměny intimity

Kontroverzní pohled sociologa na vztahy

Anthony Giddens: Proměna intimity; sexualita, láska a erotika v moderních společnostech, Portál 2012

Polibek, pohlazení či sdělování pocitů mezi manžely bylo v předmoderní Evropě spíše výjimečné. Na konci 18. století však dochází k prvním změnám. Lidé více limitují počet dětí v rodině a spolu se vznikem románu se vynořuje i koncept romantické lásky. V 19. století pak manželství přestává stát na zejména ekonomických základech a dochází k podstatným změnám. Pro moderní intimitu Giddens zavádí tři základní pojmy.
Plastická sexualita je decentrovanou sexualitou, osvobozenou od potřeby reprodukce. Její leží ve sklonu striktně limitovat velikost vlastní rodiny (2. polovina 18. století) a později se dále rozvinul s nástupem moderních antikoncepčních prostředků a nových reprodukčních technologií. Nástup plastické sexuality byl základním předpokladem pro sexuální revoluci, která proběhla v posledních desetiletích.
Čistý vztah je Giddensův pojem popisující situaci, kdy lidé do vztahu vstupují pro vztah sám, pro to, co mohou oba ze svého spojení získat. Trvá jen potud, pokud jsou oba přesvědčeni, že jim skýtá dost uspokojení.
Spolu plynoucí láska souvisí s čistými vztahy. Je to aktivní, podmiňovaná láska, jež otřásá oním „na věky tvá“ či „ta a nikdy žádná jiná“.
Recenzované dílo obsahuje jistě zajímavé myšlenky a inspirativní vhledy, jinak je však velmi teoretizující, lavíruje od banalit přes obecné pravdy až k obskurním teoriím a nepřesvědčivým závěrům. Autor, známý sociolog, možná projevuje sečtělost i znalost historického ukotvení, nicméně z psychologického hlediska jsou některé jeho představy o fungování vztahů naivní. Podobně naivní je pak i autorovo povědomí o biologických základech – například když píše, že „anatomie přestává být naším údělem, sexuální identita se stává čím dál více otázkou životního stylu.“

Neúměrně velkou pozornost autor věnuje vztahům mezi homosexuály a dle mého názoru ne zcela odůvodněně z nich vyvozuje obecné závěry o mužské a ženské sexualitě.
Za zajímavý postřeh naopak považuji, že se změny v intimních vztazích netýkají pouze vztahů manželských a mileneckých, mění se i vztah rodičů a dětí i poměry v širší rodině. Rozvojem moderních institucí byly dle Giddense rozbity širší příbuzenské vztahy, až nakonec zůstala nukleární rodina. „V rozcházející a rozvádějící se společnosti vytváří nukleární rodina nové příbuzenské vazby, spojené například s takzvanými sešívanými rodinami. Povaha těchto vazeb se mění, neboť jsou otevřenější vyjednávání.“
V předmluvě autor uvádí: „Chtěl jsem napsat knihu, která by byla přístupná každému, kdo by měl chuť si ji přečíst“. Co se žánru týče, inspiroval se prý u různých příruček k sebezdokonalení… Nezbývá než konstatovat, že toto se mu nepovedlo, kniha je bohužel velmi nečtivá a doporučit ji lze snad jen sečtělým lidem se silným zájmem o dané téma.