Holka krev a mlíko

Kdy je žena nejvíc „krev a mlíko“? Do slova a do písmene pochopitelně v šestinedělí, kdy z ní dolem teče krev, horem mléko. Avšak v přeneseném významu slovního spojení se šestinedělky jako „krev a mlíko“ rozhodně necítí. Často zažívají fyzické a psychické vyčerpání, poporodní splín.

„Vůbec nevím, co to se mnou je, ale najednou strašně žárlím na manžela. Dnes večer jsem mu ztropila hysterickou scénu jen proto, že se díval na romantický film!“ brečí uprostřed noci volající na lince důvěry. Je tři týdny po porodu, připadá si tlustá, unavená a naprosto nepřitažlivá a „prostě nemožná“. Jiná volající si měsíc po porodu zoufá, že nezvládá péči o svá dvojčata. Stav se postupně vyhrotil tak, že se bojí vzít miminka do náručí, aby je neupustila. Další šestinedělky se svěřují s negativními pocity vůči dítěti, se strachem, aby mu neublížily.

Když se nám měla narodit dcera, říkala jsem, že se zdaleka tak nebojím porodu, jako šestinedělí. Na lince důvěry jsem hovořila s řadou zoufalých novopečených maminek, viz výše. První týdny po porodu jsem si tedy rozhodně neidealizovala jako krásný čas s usměvavým miminkem v náručí a milujícím a pečujícím manželem po boku. Nakonec to u nás proběhlo hladce, a vlastně mě překvapilo, že to bylo docela hezké období.

Co se děje?

Psychické rozpoložení čerstvé maminky ovlivňuje fyzická a metabolická únava. Tělo se regeneruje z porodu a zároveň nastupuje laktace, jejíž počátek je energeticky náročný. Vedle toho zde hraje značnou roli i hormonální propad. Podobně je tomu ostatně také několik dní před menstruací (premenstruační tenze) a po nástupu menopauzy, což jsou též psychicky náročná období. Různě silný poporodní splín (baby blues) je tedy fyziologickou záležitostí a týká se většiny žen.

Vedle fyzické zátěže se však psychika ženy po porodu setkává i s bouřlivými sociálními změnami. Najednou je tu dítě, bezbranný tvoreček, který mámu potřebuje na dosah 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Ale ať se máma snaží sebevíc, stejně někdy pláče, a ona neví proč. O nepřerušovaném nočním spánku novopečené maminky nemůže být řeč. Ke změnám dochází i ve vztahu s partnerem: je třeba přeuspořádat denní rytmus, prostorové uspořádání bytu, domácí práce atd.

Vedle toho všeho ale péče o dítě přináší pocity spokojenosti až intenzivního štěstí, a šestinedělí proto není obdobím, které by se mělo jen přežít, můžete si je i užít. Zkušenosti z linky důvěry jsou pochopitelně zkreslené – spokojené maminky zpravidla nevolají. Trochu zkreslené jsou i web-diskuse. V osobním okolí mám přitom mnohem víc kamarádek, které prožily toto období vcelku pozitivně.

Kdy je třeba odborník

Výjimečně však může dojít i k patologickým stavům psychiky po porodu. Vážná je laktační psychóza, při níž se dostavují halucinace či pocity depersonalizace a derealizace. Onemocnění může ohrozit i péči o dítě a návštěva psychiatra je v takovém případě nutná. To se však stává jen ojediněle – zhruba po jednom z tisíce porodů.

Častější komplikací je poporodní deprese. U 10 až 15 % žen nezůstane po porodu jen u podrážděnosti či smutnění, nálada se propadá výrazně víc. Ztrácejí schopnost radovat se, pociťují nedostatek energie. Narušen je spánek i chuť k jídlu, mohou se vyskytovat i myšlenky na sebevraždu. Poporodní deprese se prakticky v ničem neodlišuje od klinické deprese (jen začíná do tří měsíců od porodu). I zde je na místě navštívit odborníka. Maminky se však často návštěvě lékaře brání nebo ji alespoň odkládají, kvůli kojení se bojí prášků. To je ale škoda, protože čím dříve se začnete s depresí léčit, tím lepší je prognóza. Vedle farmakologické léčby existuje i účinná psychoterapie. Osvědčuje se zejména terapie zaměřená na vztahy a na rodičovské kompetence a sebevědomí.

Když máte doma šestinedělku

Deprese může přijít, ať je novopečená maminka šťastně vdaná nebo svobodná bez zabezpečení, sebevědomá nebo zakřiknutá, uklízečka nebo doktorka, prostě si přijde a na nic se neptá. A poporodní splín čeká skoro každou matku – hovoří se o zhruba 80 %, jde o hormonálně podmíněný stav. Přesto není jedno, jak se k šestinedělce chováte, naopak – sociální podpora je nesmírně důležitá. Ovlivňuje totiž hloubku poporodního splínu i to, jak rychle se z případné deprese novopečená maminka dostane.

Důležité je, aby žena věděla, že se vám může svěřit, že ji neodsoudíte, ale pochopíte a pomůžete. Mnohé maminky se totiž potýkají s poporodními problémy samy a o pomoc se zdráhají požádat. i když je jim opravdu zle. Jedna z nich se například svěřila: „Ničím jsem si nebyla jistá, ale zároveň jsem měla pocit, že se ode mě očekává, že všechno umím a vím a přiznat opak by byla strašná ostuda. Toužila jsem, aby mi někdo řekl, že si miminko na dva dny vezme a pomůže mi, ale bála jsem se jen naznačit, že něco nezvládám. Tak jsem se v tom topila sama. Brečela sama, nevěděla co dělat – sama, usínala únavou – sama. I manželovi jsem se snažila předstírat, že je vše naprosto v pohodě, protože jsem se strašně bála, že mě odsoudí nebo co…“

S radami ovšem buďte opatrní – respektive opatrné, neboť největší sklon radit mají babičky nemluvněte – i dobře míněná rada může rodičovské sebevědomí novopečené maminky snížit. Raďte tedy spíše méně a raději si všímejte toho, co dělá šestinedělka správně, co se jí daří. Nabízejte praktickou pomoc a hodně chvalte.

K nezaplacení je pochopitelně milující muž, který alespoň některé noci k miminku vstává. Ostatně, milí muži: jak rychle bude vaše žena po porodu zase holkou „krev a mlíko“ do značné míry záleží právě na vás.

Rámeček 1:

Autentické výroky šestinedělek

– Pro mě to byly děsivé týdny, kdy si všichni blízcí mysleli, že jsem nejšťastnější mamina pod sluncem, a já ve skutečnosti byla nešťastná, smutná, co jsme si to spískali, chtěla jsem zpátky svůj starý život.

– Byla jsem naprosto hotová a nevyspalá. Každej mi říkal, že musím spát, když malej spí… jenže já nemohla, furt jsem ho viděla jako časovanou bombu, která se zase vzbudí a bude se něčeho domáhat, sotva si dovolím zamhouřit oči. Bylo to šílený období a to, že syna miluju, jsem si uvědomila až po třech měsících.

– Když jsem přišla s dcerou domů, sedla sem si na postel a jenom sem brečela, protože mi přišlo, že ji nedokážu ochránit. Všude bylo nebezpečí: vratký květináč, hrany, kočka, bála jsem se, že malou upustím…

– Poporodní období bylo náročný, kombinace únavy a péče o dítě. Na procházky jsem dlouho neměla sílu, dokonce i hovory po telefonu mě vyčerpávaly. Kolem druhého měsíce se únava částečně vytratila a já jsem trochu ožila, a ve třetím měsíci jsem si už mateřství začala užívat. Přesto se mi dodnes stává, že občas strávím celý den v noční košili a nestihnu se ani učesat.

– Musím říci, že jsem si tohle období opravdu užila a ráda na ně vzpomínám. Nic jsem nemusela a jen jsem se radovala z toho úžasného tvorečka.

– Hodně jsem brečela, ale přesto to bylo krásný období. Ten pláč byl toho typu, jako když se koukáte na romantický film, všechno mě dojímalo k slzám.

– Když jsem si uvědomila, že nějaké dítě třeba nemá maminku nebo je na ně někdo hrubý, měla jsem náladu, že bych vraždila. Ale když jsem na nic podobného nemyslela a jen jsem pečovala o malého, prožívala jsem veliké štěstí.

Rámeček 2:

I depresivní matka může být dost dobrá

Depresivní maminky mají často výčitky vůči svým dětem. „Děti potřebují silné a optimistické rodiče. A já jsem slabá a pesimistická. Jsem matka na nic,“ nadávají si a to jejich náladu pochopitelně dále snižuje. A jak je to ve skutečnosti? Dopad poporodní deprese na zdraví dětí sledovala řada výzkumů. V zásadě mají depresivní matky pravdu v tom, že by pro jejich děti bylo lépe, kdyby se uzdravily. U dětí depresivních matek byly nalezeny častější problémy v sociálním a emočním fungování i v intelektovém výkonu. Tyto děti mají větší sklon k podrážděnosti, negativismu a vyhýbání se kontaktu s lidmi. Problémy s navázáním takzvané bezpečné vazby některé studie naznačily, ale jiné je nepotvrdily.

Na druhé straně je třeba zdůraznit, že depresivní matky se často „cítí hůře, než vypadají“ a řada z nich navzdory vlastním pochybnostem o svých rodičovských kompetencích zůstává pro své dítě „dost dobrou matkou“.

vyšlo v časopise Děti a my, červen 2011