Dětská řeč a komunikace

Jan Průcha: Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky

Grada, Praha 2011

Broukání a žvatlání kojenců, první slova malých batolat. Exponenciální nárůst slovní zásoby starších batolat. Osvojování gramatiky a syntaxe… Řečový vývoj malých dětí je dobrodružný a fascinující. V lecčem stejný a zároveň pokaždé jiný. Jak se dítě učí rozlišovat jednotlivé fonémy mateřského jazyka? Jak důležitá je prozodie? To jsou otázky které (v méně odborných termínech) napadají rodiče a vlastně všechny. Schopnost dorozumívat se řečí je základem lidství. Knihu Jana Průchy, která doplnila dosti chudé české knihovny na toto téma, lze tedy jen vítat.

Publikace srozumitelně shrnuje teoretické základy vývojové psycholingvistiky – racionalistický versus empiristický přístup k osvojování jazyka, historie vědeckého zkoumání vývoje řeči atd. Autor se věnuje i pohlavním a kulturním rozdílům v osvojování jazyka, vývoji řeči u dvojčat, odlišnostem v mluvě otců a matek, jazykovým vývojem dětí v dvojjazyčných rodinách, komunikací v mateřských školách.

Dozvíme se i řadu konkrétních údajů. Například, že děti začínají skloňovat a časovat podstatná jména zhruba mezi 2;1 a 2;5 lety; že podřadná souvětí tvoří zhruba od 2;9; že jako poslední slovní druh si osvojují spojky; že osvojování syntaxe trvá do devíti let i déle. Musíme ale přijmout, že jde většinou o výsledky jedné studie a o pár stránek dál nalezneme údaje i dosti odlišné – výsledky studie jiné. Tak se například dočteme o studii, v níž děti aktivně používaly 50 slov v průměru v roce a čtvrt a o několik stránek dále je v jiné souvislosti citován výzkum, v němž stejně rozsáhlé slovní zásoby děti dosahovaly až po druhém roce života.

Navíc se mísí výzkumy české a zahraniční, pozorování jednoho dítěte a experimentální studie. Výzkumy jsou citovány poctivě a převyprávěny tak, že si čtenář může vytvořit slušný obrázek. Vyžaduje to od něj ovšem ochotu přemýšlet, vracet se v textu a porovnávat. Navíc pokud nejste češtináři, musíte se občas zamyslet i nad tím, co je např. saský genitiv u substantiv, používání akuzativních předmětů po tranzitivních slovesech apod.

Jde o poctivě napsanou knihu na zajímavé téma a Jan Průcha si jistě najde své čtenáře. Široké popularity mezi rodiči zajímajícími se o osvojování jazyka u svého potomka se však nedočká. Rodiče dětí by uvítali populárněji a čtivěji sepsanou knihu o vývoji řečových schopností dětí.

Kniha je vybavena dobrými odkazy na literaturu naši (té moc není) a zejména zahraniční. Dobře tak poslouží zejména těm, kteří se chtějí tématu hlouběji věnovat. Což by ostatně nebylo od věci. Je škoda, že se u nás vývojové psycholingvistice nikdo odborně nevěnuje. V zahraničí je intenzivně zkoumána.

vyšlo v časopise Psychologie dnes, listopad 2011