Máte představu, že strávíte šestinedělí v soukromí se svým miminkem, a manžel o vás bude s láskou pečovat? Zkuste se předem připravit na to, že vaše maličké budou chtít blízcí co nejdříve vidět.

– Už do porodnice se pořádaly hromadné rodinné zájezdy, z čehož jsem byla naprosto vyčerpaná a personál porodnice poněkud rozladěný. Doma pak denodenní návštěvy pokračovaly, já byla ráda, že stojím na nohou a mohla jsem prosit, jak jsem chtěla, ať počkají, ale marně – všichni hrozně toužili vidět našeho synka. Přijížděli i neohlášeně, a všichni se dušovali: ,jen na chviličku nakoukneme‘ – A byly z toho dvě hodiny.

– Jeden den přišli tchán, tchyně i švagr se švagrovou, sice ohlášeni, ale byli tam ještě večer, tchyně se dokonce dotklo, že na kojení jsem si zalezla s malou do pokojíčku, a hned mi dávala za vzor švagrovou švagrové, která kojila na svatbě mezi 60 hosty…

– Můj vlastní otec se smrtelně urazil, když jsem chtěla, aby si umyl ruce, než půjde 5ti dennímu miminku (navíc venku hladil psy). Příště už mě odbyl ve dveřích: ,mám je čistý‘, a rovnou si malého bral z postýlky… měla jsem se s ním prát?

– Tchyně byla pekelná, udržela jsem jí čtyři týdny od nás, ale pak přijela rovnou na celý víkend. Kritizovala, že jdu dříve nakojit, než ohřát jídlo manželovi. Že kojím moc často, nemám dostatečně uklizeno. Že nedostala snídani a takové jídlo, co jsem navařila, by ona nikdy návštěvě nepředložila…

To jsou jen některé ze zkušeností, které se objevily v nedávné diskusi na internetovém portálu rodina.cz.

Jak na ně

Též z osobních vyprávění vím, že šestinedělky s návštěvami nemají lehké pořízení. Žena má po porodu přirozeně potřebu nerušeně se sžívat s miminkem, a návštěvy na ni působí spíše rušivě. Samozřejmě to neplatí pro všechny – některé ženy si dokážou návštěvy užívat a oceňují pomoc blízkých. Řada šestinedělek by však hrnoucí se zástupy odložila na později, ale nějak se to nedaří. Někdo se může divit, proč si to novopečené maminky nechají líbit, mohou přece prohlásit, že se jim návštěva nehodí, příchozí prostě nevpustit a asertivně na svém rozhodnutí trvat. V praxi to však není tak jednoduché. Slovy jedné z diskutujících: „Ve chvíli, kdy za sebou máte vyčerpávající porod, nezpracované silné zážitky, několik dní či týdnů nespíte v kuse víc než dvě hodiny, horem z vás teče mléko, dolem krev, je daleko těžší se bránit.“ Notabene když máte vyhazovat někoho, od koho zároveň potřebujete pomoc. Vyčerpané šestinedělky se pak uchylují k zoufalým řešením: „Dělala jsem, že jsem usnula ve vaně.“ „Byla jsem pořád na procházce.“ Apod.

Samozřejmě nejlepší je, když si návštěvy dokážete užít. Anebo když mají blízcí tolik taktu, aby sami vycítili a ctili, co je vám milé. Jenže ne vždy se to podaří, a pak nezbývá, než si s tím nějak poradit. Můžete i třeba z nevítané návštěvy zkusit vytěžit něco dobrého. Třeba ji něčím zaměstnat (ideálně péčí o mimčo), a sama si dát v klidu třeba sprchu nebo se chvíli natáhnout. Možná to bude nejlepší řešení pro všechny: příchozí se budou rozplývat nad miminem, a vy získáte chvíli pro sebe.

S mečem v rukou

Ze všech vyprávění, která jsem si na téma návštěv po porodu vyslechla, na mě nejvíc zapůsobila zkušenost mých kamarádů Petra a Sarah, kteří přivedli na svět syna v Antroposofické nemocnici v Berlíně.

„V předporodním kurzu nám říkali, že zásadní úloha muže spočívá v ochraně ženy. Muž prý mám ,stát s mečem u dveří‘ a chránit ji před nájezdy zvědavců,“ směje se Petr. „Říkali, že žena je po porodu otevřená, plná lásky a neumí se bránit. Zároveň je ale zranitelná.“ Sářiným rodičům, s kterými mají dobrý vztah, sice Petr dovolil šestý den po porodu přijet, ale ujistil je, to nebude na dlouho. „Byla jsem mu za to tak vděčná!“ říká Sarah. „A také Petr vyřizoval všechny telefony. Já se s nikým nemusela ani bavit.“ „Krásně jsme si ty první dny užili – jenom spolu a s Mirečkem,“ shrnuje společnou zkušenost muž.

Je rozhodně lepší, když úlohu ochránce hranic novopečené maminky a rodiny na sebe vezme muž. Někdy tak činí sám od sebe, jindy je třeba, aby mu žena jasně řekla, co je jí milé, a co ne. Muž totiž neví, co se děje v těle i mysli ženy po porodu, a že i společenská extravertní partnerka může mít najednou potřebu chránit svoje soukromí. Hrdý novopečený otec může mít naopak potřebu se chlubit, a návštěvy sám zvát. Raději si o tom všem v klidu promluvte, ještě než se malé narodí. A pak znovu po porodu.

Pavla Koucká

vyšlo v časopise Děti a my, leden 2010